Původní český křišťál

Sklo, které se proslavilo po celém světě a nazývalo se český křišťál, vděčí za svou slávu nejen umění našich sklářů, ale i pověsti, která jej provázela. Věřilo se, že přináší do domu klid, štěstí a pohodu - a pohled do tohoto skla prý koncentruje mysl. V Čechách se navíc věřilo, že má vliv i na klidný spánek a příjemné sny. Tato pověst provázela český křišťál při jeho krátké a slavné cestě po celém světě. Tento křišťál se již více jak 150 let nevyrábí a neznáme ani postup jeho výroby.

Vznik - sláva - a zánik českého křišťálu.

Vznik tohoto  skla je spojen s renesanční oblibou antických řezaných kamenů. Na počátku 17.stol. přichází na dvůr Rudolfa II. první italští a němečtí řezači (Lehmann, Misserionové a další). Ryli hlavně do horského křišťálu , který se na našem území nacházel. Byli to asi tito mistři, kteří objevili zvláštní vlastnost českého skla. Dalo se do něj řezat - což žádné jiné sklo neumožňovalo. Tento objev vedl sklářské hutě ke snaze přiblížit vlastnosti svého skla horskému křišťálu. V roce 1683  Michael Műller, huťmistr na Janouškově huti  u Vimperku objevil křídové sklo, které se již křišťálu vyrovnalo. Během několika let se toto sklo začalo vyrábět ve většině českých hutí.

A již počátkem 18.století opanovali čeští obchodníci bez nadsázky světové trhy. Obchodní faktorie, zvané "české domy" byly ve 12 největších evropských městech, 38 evropských přístavech a mimo Evropu v Baltimore, Bejrútu, Káhiře, Mexiku, Kairu, New Yorku a Smyrně. Dnes bychom řekli, že to byly první velkoobchodní domy. Zde bylo nabízeno nejen řezané nápojové sklo, ale i sklo tabulové.  Nejednalo se však o tabule skla jaké známe dnes. Byly to tabulky, kterým se říkalo korunní (toto sklo bylo naší velkou chloubou), v menší míře pak sklo typu Antik a malá kolečka zvaná bucny. Z českého křišťálu nebyla zasklívána celá okna ale používalo se místní levnější sklo. Křišťál se však vsazoval do oken jako ozdoba např. malované terče. Snad si majitelé domů říkali - co kdyby na  pověsti o vlastnostech českého křišťálu něco bylo. Tato pověst byla tak rozšířená, že se český křišťál v době největší slávy vyvážel i do těch nejvzdálenějších míst ( Indie, Rovníková Afrika či Jižní Amerika).

Malování terčů na český křišťál bylo v Evropě i samostatnou živností a vznikaly cechy malířů terčů. Ještě dnes najdete v celé Evropě domy s terčíky malovanými na českém křišťálu.

Nevíme již jak se toto sklo přesně vyrábělo. Je  zvláštní, že i když se vyrábělo v 18.stol. téměř ve všech českých hutích, nevíme o tom, že by se vyrábělo i mimo Čechy. Jako by tajemství tohoto skla čeští skláři dokázali udržet v hranicích Českého království.   Zdálo se, že rozmach českého křišťálu nemůže nic ohrozit. Vždyť pokusy napodobit český křišťál byly stejně neúspěšné jako bývaly pokusy českých sklářů napodobit benátské sklo.

A přesto od počátku 19.stol. výroba českého křišťálu pozvolna zaniká. Ze  sklářských hutí přežilo jen několik a ze starých sklářských kompanií jen dvě. To způsobil objev nového druhu skla - anglického olovnatého křišťálu. Toto sklo, které se vyrábí dodnes, se tavilo při nižší teplotě, dalo se snáze řezat i brousit a jeho cena byla proto nižší. Navíc mělo krásnější lesk, větší lom světla a  při poklepání vydávalo plnější zvuk. Také Češi zareagovali pozdě na oblibu nového brusu skla a nechali se ze světových trhů vytlačit. Ve druhé polovině 19.stol. se sice znovu české sklo proslavilo a opět ožila sláva českých hutí, ale to už je příběh jiného skla.

Některé pověsti:

 Zejména v Čechách a Bavorsku se vyráběly tzv.“prstýnky pro štěstí“ – mosazný kroužek s kamínkem z českého křišťálu. Dívky věřili, že když si tento prstýnek omyjí v lesní studánce a dají večer pod polštář, poznají ve snu svého nastávajícího.

Aztékové pak přírodní křišťál používali jako magický předmět, protože věřili, že  má moc odehnat nebezpečí a předpovídat budoucnost.