|
I'm
sorry, I prepare translation pages.
Já
si to uvědomil jednou ráno, když jsem vstoupil do kostela
sv.
Bartolomějě v obci Kočí. Když můj průvodce otevřel
dveře
do kostela najednou se mi zdálo, že
všechno světlo
přichází od oltáře. Až po
chvíli jsem si
uvědomil , že tato hra světla není
náhodná. V lodi
kostela jsou pouze dvě okna směrovaná jen na jih.
V
menším prostoru presbytáře jsou čtyři
okna
směrovaná od jihu k severovýchodu.
Navíc zde je
ten efekt ještě umocněn tím, že do kostela
vstupujete z
velmi tmavé zvonice bez oken (a já tam
poprvé vstoupil také brzro ráno).
Hra se světlem je v mnoha kostelích. Někdy je to početem a
umístěním oken, někdy
zintenzivní
osvětlení otáře tzv.lucerna, což je vlastně
prosklená
věžička nad presbyteriem.
Jinde
je ten efekt vyvolán tak, že jej sice
vidíte,
ale nemůžete přijít na to, jak to naši
předkové
dokázali. Například v Katedrále
Sv.Víta v Praze.
Když
podíváte ve Svatovítské
katedrále
nahoru, uvidíte
okna Vysokého
chóru. Máte pocit, že jsou všechna
stejná.
Že jsou proskleny stejným, bezbarvým sklem.
Ani když stojíte těsně pod nimi, na triforiu,
nevidíte žádný rozdíl.
Není
to však pravda. Skla
jsou v západní části
katedrály z tmavě
zeleného skla, které v každém
dalším
okně směrem na východ zesvětluje a
přechází
postupně ve žlutozelenou. Okna nad katedrou jsou
pak z jasně žlutého skla. To
však na těch
oknech vůbec nevidíte. Vidíte jen, že v
místech katedry
je toho světla
nějak víc. A ráno, či večer
se prostor
katedry rozzáří téměř zlatou barvou.
Je to však v době, kdy je katedrála pro
veřejnost uzavřena.

Na
vedlejších fotografiích
vidíte , jak se
katedrála proměňuje v různou
denní dobu. Na
levém obrázku je katedrála
ráno a na
pravém večer. Vždy ale máte pocit, že
nejvíc
světla je v závěru chóru - tedy nad katedrou.
Když
se slunce probouzí , je
úchvatné
pozorovat jak se
katedra postupně halí do zlatého hávu.
Viz
obrázek
vlevo.
Podíváte-li se obreáceně, tedy od
katerdy ke vstupu, tento efekt nikdy neviíte.
Viz
obrázek vpravo.
A
ještě jedna zajímavost. Vitráže
samozřejmě
vitváří různé
barevné
efekty
na
stěnách katedrály. Obrázek
vlevo ukazuje
tyto efekty z kružby (to je ta
kruhová vitráž
nad vchodem) na zdi triforia a vysokého chóru.
Všiměte
si, jak výrazně se projevuje modrá
a červená barva.
Nevím čím to je.
Mohu
zde říc jen jednu pověst.
Slavná
okna katedrály v Chartres, opředená tolika
pověstmi, vděčí prý za svou krásu
hlavně
tomu, že modré a červené sklo
bylo dovezeno z
Čech. Konkrétně z dávno
zaniklé
sklárny při Sázavském
klášteře. O této
sklárně a opatovi
tohoto kláštera se píše
také
ve vůbec první písemné
zmíňce o
českém skle.
V
sázavské kronice je - z roku 1162 -
zmínka o opatu Regnardovi, který se vyznal
"v umění
vysazovati skelnou mozaiku a sklo v barvách
roztodivných vyráběti".
Na obrázku vpravo vidíte
ukázku
vitráží v Chartres, kde skutečně
červené a
modré sklo dominuje.
Je tedy možné, že naše
zvláštní
draselné sklo dokázalo u kobaltového
skla
(modré) a zlatého skla (červené)
zesílit
intenzitu barvy - což u jiných Evropských skel -
sodných a sodnodraselných - nebylo
možné.
Snad.
|